Jak se zajistit pro případ ztráty soběstačnosti?

Základních deset životních potřeb nám představuje legislativa, a jejich posuzování se řídí vyhláškou č. 505/2006. Každá z těchto potřeb je definována souborem dílčích schopností, a ztráta schopnosti zvládat alespoň tři z těchto činností je považována za ztrátu soběstačnosti.

Těchto deset potřeb zahrnuje mobilitu, péči o domácnost, orientaci, oblékání a obouvání, komunikaci, osobní aktivity, stravování, tělesnou hygienu, výkon fyziologických potřeb a péči o zdraví.

Pro ty, kteří si přejí zajistit finanční stabilitu v případě ztráty soběstačnosti stupně III. nebo IV., existuje na trhu speciální produkt. Tento produkt poskytuje měsíční penzi až do konce života pojištěného, přičemž výplata odpovídá aktuálnímu stupni ztráty soběstačnosti. Posuzování této ztráty probíhá na základě přiznání příspěvku na péči od státních orgánů.

Prostředky z pojištění dlouhodobé péče lze využít na úhradu nákladů, které nejsou pokryty státním příspěvkem, a umožňují tak flexibilitu v volbě, kde a jak nesoběstačnost přestát. Tato forma pojištění také poskytuje určitou nezávislost na státním sociálním systému, což může být výhodné. Kromě toho přináší ulehčení pro blízké, kteří se starají o postiženou osobu, a nabízí možnost občasné výpomoci v péči.

Při sjednání této formy pojištění může člověk ve věku 35 let platit měsíčně například 300 Kč a zajistit si měsíční rentu ve výši 15 000 Kč po dobu až 10 let. Existují i produkty, které nabízejí výplatu renty až do doby smrti pojištěného, přičemž výše pojistného se odvíjí od konkrétních podmínek.